Gary Turk je celkem mladý chlap (27), který bojuje za tradiční životní hodnoty proti dnešním technickým hračkám a online komunikaci, které podle něj odlidšťují život. Píše texty, točí videa a hudební klipy. Kdo vládnete angličtinou, koukněte na jeho web.
Před několika dny zveřejnil server iDnes dost obsáhlý článek, který se točí kolem Garyho videa, ve kterém dost chytlavým a až podbízivým způsobem nabádá ke zvednutí očí od displejů a zaměření se na skutečný život. Podívejte se sami, jsou tam i české titulky:
Video jsem zkouknul a kromě použití trochu laciných „manipulačních rekvizit“ se mi líbí a rezonuje s mými názory. To, že opravdu příliš hledíme do displejů a ten voňavý život z masa a kostí nám tak trochu protéká mezi prsty, to je neoddiskutovatelný fakt.
Garyho video jsem nemohl dostat z hlavy několik dnů, takže je asi opravdu dobře natočené 
Přemýšlel jsem, proč jsme vlastně o tolik horší, než naši rodičové a jejich rodičové.
A pak jsem na to přišel. My totiž nejsme horší! Myslím, že celé je to takhle:
Člověk je od přírody tvor líný, zbabělý a má rád jistoty. Ale je to tvor velmi kreativní. Důsledkem těchto vlastností je neustálý pokrok, který nám stále více ulehčuje práci, chrání nás od nebezpečí a od nejistoty. A ten tolik opěvovaný skutečný život? Ten je plný interakcí tváří v tvář se skutečnými lidmi, a to je přece občas docela námaha a taky je v tom kus nebezpečí a nejistoty. Zdá se vám to přitažené za vlasy? Posuďte sami:
- Chcete-li zorganizovat reálná setkání lidí, je potřeba do toho dát kus PRÁCE. Musíte přece
- Vykomunikovat kdo přijde a kdo ne, abyste zjistili počet účastníků.
- Zajistit a připravit prostor, jídlo, pití, a to vše v potřebném množství.
- Zorganizovat kdo co připraví a dohlédnout na realizaci.
- Zajistit férové rozdělení nákladů.
- ..a spoustu dalších věcí.
- A vždy je tu NEBEZPEČÍ, že např. nevyjde počasí nebo že si lidi „nesednou“ nebo že se organizačně něco nezdaří vy budete muset IMPROVIZOVAT.
Menší nebo větší dávku PRÁCE, ODVAHY a IMPROVIZACE vyžadují i další typy skutečných sociálních kontaktů, které obsahují i mnohá NEBEZPEČÍ, např. riziko odmítnutí nebo nesouhlasu:
- Rande
- Návštěva u vás doma
- Návštěva u známých
- Účast na oslavě
- Třídní schůzky
- Mnoho dalších si určitě každý doplní sám.
A tak stejně jako člověk vynalezl jeřáb, aby nemusel tahat cihly po lešení, tak si odjakživa vymýšlel různá „ulehčovadla“ sociálních interakcí.
- Zájmové kroužky: Nemusím organizovat, organizuje někdo jiný. Nemusím sbírat odvahu zda jít či nejít a plánovat čas. Vše je za mne rozhodnuto předem a já jen „jedu podle not“.
- Společenské kluby: Jsem automaticky zván, ale když budu jen sedět v koutě a číst noviny, nikdo se nebude divit.
- Hospody: Tady je ono setkávání elegantně maskováno za jinou činnost. Vždyť já přece nejdu za lidmi, já jdu na pivo. A když se se mnou ti lidi nebudou chtít bavit a nebo nepřijdou, tak přece o nic nejde – vždyť jsem přece šel na pivo! Mohu tedy bez pocitu prohry sedět na baru a pít. A když se to vyvine dobře, bude z toho fajn společenská událost.
- Alkohol: Zcela bezdůvodně zvyšuje sebedůvěru a nám tak dodává odvahu k sociálním interakcím. Ovšem kvalita sociálních vztahů, vzešlých z takto nadopované sebedůvěry, bývá bohužel mizivá až nulová.
- Televize: Umožňuje nám zcela bez PRÁCE a NEBEZPEČÍ být součástí životů jiných lidí a zažívat jejich příběhy.
- A další a další …
Na konci pomyslné časové osy vývoje „sociálních ulehčovadel“ je právě dnešní éra virtuálního setkávání na facebooku, síťových her, internetových seznamek, e-mailové komunikace i hledání informací na internetu. A bude to asi ještě horší …
Uff. Takže nejsme horší, jsme úplně stejní. Jen máme k dispozici dokonalejší „ulehčovadla“.
Faktem ovšem je, že pokud sebereme odvahu, smíříme se s jistou mírou nebezpečí a např. OSOBNĚ zajdeme za recepční hotelu poptat se, jak je to s hotelovou saunou, může z toho být příjemné setkání a dozvíme se pravděpodobně mnohem více, než když jí pošleme mail Pořád je to v životě tak, že kdo chce větší výhru, musí víc vsadit. Začnu se to učit!
