Jste řadový zaměstnanec. Dnes byl dlouhý den, v práci bylo potřeba zůstat až do večera. V myšlenkách už jste doma a říkáte si, že snad stihnete dát alespoň dětem dobrou noc. Sbalíte notebook, jdete si k věšáku pro kabát a když se ohýbáte pro boty, všimnete si, že tam leží ošoupaná fleška se skoro setřeným popisem „Mzdy 2013, záloha 2″. No bezva, proběhne vám hlavou, to tady asi vytratil někdo z šéfstva nebo z účtárny. Dobře jim tak, otrokářům. Strčíte si flešku do kapsy a spěcháte domů. Uff, děti ještě nespí, takže stihnete i přečíst pohádku – aspoň, že tak. Po celkem očekávané dávce mírných výčitek si s partnerem dáte skleničku a strávíte docela příjemný večer u telky. Na flešku si vzpomenete až ve sprše. Přemůže vás zvědavost a v pyžamu jdete ještě zapnout notebook. „Tak se podíváme, jak vydělává ta blonďatá koza, co je každej den už ve čtyři doma, a to ještě přes den stráví dvě hodiny ve městě“, říkáte si, když otevíráte excelový soubor z flešky. Amatéři, ani ten excel nemají zaheslovaný. Obsah souboru vás ale zklame: Je to jen jakási kalkulace na novou Audinu, hromada příplatkové výbavy, celkem za 2,5 mega. Hm, to si asi chce šéf udělat radost, pomyslíte si s hořkým úšklebkem. Vypnete počítač, flešku hodíte do koše a jdete spát.
Další den v práci je zase takový fofr, že na příhodu s fleškou úplně zapomenete. Celý den zpracováváte objednávky od klientů a objednáváte u dodavatelů příslušné zboží. Ještě, že jsou dnes ty e-shopy – kdyby to měl člověk všechno vytelefonovat, tak by měl mozol na uchu. Po obědě si najdete pár minut na soukromé věci, kdo ví, kdy zase přijdete domů a musíte přece dnes zaplatit klukovi z účtu ten školní výlet. Kolem třetí hodiny nastane v práci úplná mela, šéf lítá jak čert, řve a vyšetřuje, jak je možný, že mu došla do mailu faktura na „kraviny za skoro sto litrů“ a „kterej debil to objednal“. V duchu se docela bavíte. Ze škodolibého potěšení vas vytrhne, až když vám šéf práskne přímo před obličej vytisknutou objednávku, na které je zvýrazňovačem podtržené vaše jméno. Nechápete. S železnou jistotou tvrdíte, že vaše práce to rozhodně není… „Vyřeš si to jak chceš, já to platit nebudu“ – je šéfův závěr. Po úmorném telefonování s dodavatelem se objednávku naštěstí podaří stornovat. Vaše důvěryhodnost je ale ta tam. A prémie taky. A jako by toho dnes nebylo málo, cestou z práce musíte nechat nákup v obchodě, protože nešlo zaplatit kartou a keš u sebe moc nenosíte. Zas jim blbne systém, prý, že na účtu není dostatečná částka! Měli by si to rychle spravit, jinak jim tam lidi přestanou nakupovat.
Následující den katastrofy pokračují podobným způsobem a kolem poledne vám to docvakne: Stali jste se obětí počítačového útoku. Někdo musel získat vaše přihlašovací údaje do e-shopů i do banky. Jak je to ale možný? Vždyť si hesla nepíšu ani na papírek, ani zespodu na klávesnici, všechno mám jenom v hlavě. Nechápete.
Co se ve skutečnosti vlastně stalo? Někdo použil útok metodou, zvanou „sociální inženýrství„, konkrétně způsobem „baiting“.
Útoky touhle metodou jsou dnes nejoblíbenější. V počítačových systémech a sítích je dnes čím dál méně „děr“, zatímco lidská psychika je stále stejně děravá a toho padouši využívají v hojné míře.
Chcete vědět víc? Víte, jak se bránit?
Další články na téma bezpečnost
